Larp, Zaklínač

Zaklínačské Vánoce

Vánoce ve světě Zaklínače? No, ne tak úplně...

23.12.2024

Jak většina z nás asi vytušila, ve světě Zaklínače neexistují Vánoce takové, jak je známe u nás. Nicméně už možná ne všichni víme, že zde existují zimní svátky, které jsou těm našim velmi podobné.

Andrzej Sapkowski totiž při tvorbě svého světa využil některé skutečné a historické aspekty toho našeho. Příkladem jsou právě třeba zimní svátky Midinváerne (anglicky “Midwinter” neboli zimní slunovrat) a Yule, které si Sapkowski vypůjčil z našeho světa a použil je při tvorbě elfského kalendáře pro svět Zaklínače. Jedná se o historicky skutečně existující svátky z našeho reálného světa, pocházející z keltského a později irského (gaelského) kalendáře.

Jejich pojetí se však v Zaklínačském světě trochu liší od jejich stejnojmenných předloh z našeho světa a historie.

Midinváerne

Midinváerne (podobnost vychází pravděpodobně z anglického “Midwinter”) je ve světě Zaklínače název pro zimní slunovrat, který je oslavován jako nejdelší noc v roce (dle elfského kalendáře i našeho skutečného lunárního). Jako taková je údajně plná magie. Jedná se o konec první savaed Saovinu a začátek druhé savaed – Yule.

Yule

Druhá savaed elfského kalendáře. Začíná zimním slunovratem Midinváernem, kdy se noci začínají zkracovat a dny prodlužovat. Ve světě Zaklínače je Yule spojováno právě s oslavami zimního slunovratu, které se nesou v duchu velkých hostin, jak jsme mohli zaznamenat v knize Paní jezera, kde Geralt zůstává po většinu Yule v Toussaintu.

Oslavy Midinváerne

V knihách jsou o svátku Midinváerne zmínky dvě – první v první příběhové knize Krev eflů, když Triss přijede zrovna v této době na zaklínačské hradiště a prohlásí, že je “noc plná magie”, zaklínači nicméně nejsou příliš známý bujarými oslavami nebo dodržování tradic, tak k žádným oslavám nedojde.

Druhá zmínka je právě v Paní jezera o oslavách v Toussaintu. Geralt jim ani tak příliš neholduje, proto se můžeme i tady jen dohadovat o tom, jak se věci skutečně mají. Lze předpokládat, že oslavy Yule a Midinváerne jsou drženy především v Nilfgaardu, jelikož nilfgaarďané jsou hrdí na své elfské kořeny. V knize jsou dále zmínky, které vedou k závěrům, že oslavy jsou velmi podobné pohanským oslavám Yule a na základě spojitostí lze vyvozovat závěry.

Po celý Yule je pořádána řada hostin a bujarých oslav. Tradiční je také výzdoba z cesmíny okolo oken a dveří, věšení jmelí a s ním spojené tradice. Populární zřejmě jsou také věnce z borovicových větviček, cesmíny a vřesu, které symbolizují kolo života. Velmi korespondující tradicí je také yulový stromeček, malá borovice, která se uřeže v lese, přinese domů a nazdobí – převážně různým jídlem. Borovice symbolizuje život a mládí, lesního ducha kterého lidé schovají na zimu u sebe doma v teple a jídlem na stromečku jej nakrmí. Velmi populární zřejmě také zapalování svíček, které je na jednu stranu v temných dnech praktické a zároveň je symbolem světla ve tmě.

Historický původ svátků v našem světě

V našem světě není „Yule“ název žádného konkrétního kalendářního měsíce nebo události. Původně se jedná o jméno pro starogermánský svátek primárně severských národů probíhající dle historických odhadů někdy v období našeho prosince nebo ledna. Přesné datování předkřesťanských oslav Yule není jasné, hlavním dnem oslav byl pravděpodobně den zimního slunovratu

Podle ságy o Hákonovi Dobrém, se norský král Haakon Haraldsson vládnoucí v letech 934 – 961 n. l. zasloužil o přesunutí pohanského svátku Yule tak, aby se shodoval s křesťanskými oslavami Vánoc.

Samotné pohanské “oslavy” zahrnovaly především rituály a obětiny, nejčastěji však byly spojovány s velkou hostinou.

Některé vánoční tradice přetrvávající dodnes hlavně v severských zemí mají údajně původ v pohanských oslavách Yule. Příkladem jsou třeba vánoční poleno (yule log) nebo vánoční koza (yule goat).

Navzdory procesu pokřesťanštění oslavy Yule přetrvávají i v současnosti v tzv. “moderních pohanstvích”, mohou se však navzdory stejnému názvu různit v závislosti na konkrétní kultuře. Mohou tak zahrnovat například i dávání dárků.

Zároveň dodnes byl tento název v některých zemích mluvících germánskými jazyky (např. angličtina) zachován a pojem „yule“ se tak v různých podobách používá dodnes pro označení Vánoc a svátků, které v zimním období probíhají.

Divoký hon

Období Yule je také spojováno s mýtickým fenoménem Divoký hon. Ano, správně, i tento jev hojně se vyskytující v zaklínačských knihách i počítačových hrách vychází ze starogermánských, keltských a slovanských legend. Jedná se o hojně opakující se motiv, který má v evropské mytologii mnoho podob. Zde Sapkowski ponechává tomuto magickému úkazu ve světě Zaklínače v podstatě stejné vlastnosti a symboliku, jakou má i dle historie našeho reálného světa.

Podle germánských legend je vůdcem honu samotný Odin, nejvyšší z bohů severské mytologie, ale může jím být jakákoliv legendární postava v závislosti na zemi a společnosti, ve které se vypráví.

Stejně tak jako v Zaklínači se i v našem světě věřilo, že spatřit Divoký hon je předzvěstí nějaké katastrofy jako je válka, mor, nebo smrt. Lidé mohou být Divokým honem uneseni do podsvětí. V některých případech se také věřilo, že duchové lidí mohou být během spánku odtaženi, aby se připojili ke kavalkádě.

Věřte tomu nebo ne, ale postava vůdce honu Odina (jiným jménem např. též Wotan) objevujícího se v období Yule, tedy Vánoc, ovlivnila vývoj nizozemského Sinterklaase a v návaznosti na to i jeho amerického protějšku známého jako Santa Claus.

Divoký hon byl podrobně popsán a rozvinut na základě srovnávání mytologií folkloristou Jacobem Grimme, slavným nejspíš hlavně díky spoluautorství Pohádek bratří Grimmů.

Závěr

Můžeme říct, že Vánoce ve světě Zaklínače existují, ale ve více pohanské formě. Nejsou spojeny s dáváním dárků, jedná se čistě o oslavu života. Nicméně celé Sapkowského pojetí systému kalendáře a určování časových období ve světě Zaklínače vychází historicky z našeho reálného světa, což dává hře i knihám nový rozměr. Můžete se totiž i něčemu reálnému přiučit.